V pondělí 21. června  2021 přeživším septimy a oktávy zazvonil brzy ráno budík a to znamenalo jediné. Jede se na vodu. Shromáždili jsme se na vlakovém nádraží v Havířově, kde už na nás čekalo vedení našeho vodáckého kurzu ve složení: Mgr. Adam Supík (mozek operace), Mgr. Libor Smilovský (zdravotník alias jediný zraněný), Mgr. Monika Bouchalová (nejlepší zadák). Nasedli jsme do vlaku směr Praha a výlet tak mohl začít. Cesta ubíhala poměrně rychle, v Praze jsme pak měli 4 hodiny času mezi přestupy, které jsme strávili u oběda a na procházce. S každou další minutou bylo větší vedro, ale dobrá nálada nás provázela po celou cestu až do cíle výpravy, tedy Vyššího Brodu. Po prvním úspěšném postavení stanů jsme se vydali na procházku po okolí. Zanedlouho jsme však v dáli slyšeli cosi znepokojujícího. Ano, blížila se první bouřka. Záměrně píšu, že byla první. Rozhodně nikdo nelitoval toho, že se rozhodl jet 🙂

Po náročné bouřlivé noci se někteří z nás probudili ve stanu pro 3 s dalšími 7 osobami. Dobrých lidí se všude vleze. Plní energie a pozitivní nálady jsme v úterý ráno vyrazili na procházku. První zastávka byla u přehrady Lipno a později jsme se zastavili u Čertovy stěny (tedy někteří z nás). Po návratu do kempu proběhl výcvik na souši a hurá do vody. Se strachem v očích jsme celkem úspěšně sjeli první jezy a dorazili do Rožmberku, kde jsme se později spřátelili s vodáky z gymnázia v Plzni, ale jelikož večerka byla striktně stanovena a dodržována, v 10 už jsme všichni spali každý ve svém stanu jako miminka. Jo a, málem bych zapomněla, zase pršelo. Jak by však řekl pan Supík: „Dobré je, že prší JEN v noci.“ A měl pravdu, kromě nocí jsme celý týden měli krásné počasí, to je fakt.

Ve středu dopoledne nás čekala prohlídka hradu v Rožmberku a pak už jen rychlé balení, abychom byli co nejdříve v Českém Krumlově. Středeční noc jsme trávili v kempu Vltavan, který byl od Českého Krumlova asi třicet minut pěšky. Při večerní procházce se probírala strategie, jak další den zvládneme čtyři jezy, které nás dělily od onoho nádherného města.

Další den ráno jsme nasedli na lodě a plán byl jasný. Využít naučené teorie, zdolat jezy a projít si Český Krumlov. Cesta do cíle byla trnitá, ale všichni jsme to nakonec zvládli. Někteří se cvakli, jiní ne, ale i tak většina musela vodu z lodi vylévat. Český Krumlov se nám moc líbil, společně jsme prošli zámecké zahrady, viděli medvědy, a pak už byl na dvě hodiny rozchod a program byl na nás. Zaplnili jsme břicha teplým obědem a pokračovali dále do kempu Zlatá koruna.

V pátek nás hned z rána moc milá paní provedla klášterem Zlatá koruna, pak jsme se stavili na vyhlášené placky s povidly a sýrem a zastavili v našem posledním kempu, kde jsme se všichni zúčastnili boje o princeznu a absolvovali vodácký křest. V sobotu jsme spluli poslední úsek do Boršova a vydali se na cestu domů.

Jak už samotný název článku napovídá, na našem vodáckém kurzu bylo hodně vody. Všude. Vytopených stanů a mokrých věcí den ode dne přibývalo, nám to však náladu nekazilo. Večeře byly vydatné. Čínské polévky, instantní smradlavé sýrové makaróny a tuňák v konzervě, to nesmělo chybět . Ubytování v kempech bylo skvělou zkušeností, být obklopení přírodou a kamarády se nám moc líbilo. Ze začátku se hygiena přehnaně „hrotila“, pak už tomu někteří jedinci nechali volný průběh, spolucestující ve vlaku na cestě zpět z nás měli radost.

Po celý vodák nás doprovázel Jarek Nohavica a Mig21 s hitem o kalhotkách, který nás naučili nejmladší členové výpravy. V průběhu týdne, kdy jsme museli mimo jiné provádět i akrobatické kousky, jsme na lodi začali věřit jak sami sobě, tak i svým háčkům a zadákům a vodu jsme si zamilovali. Odstupem času se ukázalo, že jediné, co jsme potřebovali, byl spacák, jeden batůžek, pláštěnka, parta fajn lidí a smích 🙂 Uteklo to jako voda. Děkujeme za skvělý zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat.

Tak zase někdy AHOOOJ!

Ellen Kokošková, septima