Náboj, týmová soutěž středoškoláků v řešení matematických úloh, vznikl v roce 1998 v Bratislavě. Od té doby se počet pořádajících měst a zúčastněných studentů podstatně rozrostl. Podívejme se, kde všude se Náboj konal letos:
Rakousko – Graz, Innsbruck, Linz, Villach, Wien; Švýcarsko – Zürrich; Česko – Opava, Brno, Praha; Německo – Hamburg, Leipzig, Passau, Würzburg; Estonsko – Tallinn, Tartu; Spojené Království – Abingdon, Edinburgh, Glasgow, London; Maďarsko – Budapest, Veszprém; Írán – تهران (Tehran); Maroko – Agadir, Chtouka ait Baha, Jerada, Laayoune, Settat, Sidi Bennour, Tentan, Temara; Polsko – Białystok, Gdańsk, Kraków, Warszawa, Wrocław; Portugalsko – Lisbon; Rumunsko – Constanţa; Slovinsko – Koper; Slovensko – Bratislava, Košice; Uzbekistán – Samarkand, Tashkent
V první fázi registrace jsme mohli přihlásit pouze po jednom pětičlenném týmu do každé kategorie. Zájem mezi našimi juniory byl velký, takže i tým přihlášený do kategorie Seniorů byl tvořen z 80 % juniory. Další dvě pětice našich studentů zůstaly zpočátku jen na čekací listině, v obou kategoriích na jejím prvním místě. Protože se letos poprvé konal Náboj také v Brně, kam se sjelo 32 týmů, uvolnila se místa v Opavě a my jsme nakonec mohli poslat do soutěže všechny 4 týmy. I když tři z nich na poslední chvíli pozměněné – zavirováním některých studentů jsme dočasně přišli o část výpočetní kapacity. Ale základnu máme širokou a tak byly týmy, až na jedno místo, briskně doplněny.
V pátek 14. března jsme se tedy vydali do Opavy na Fakultu veřejných politik. Prezence probíhala do 11 h, vlastní soutěž začala v 11:30 a trvala dvě hodiny. Průběžné pořadí bylo dříve možné sledovat až do limitu 15 minut před koncem soutěže, kdy pořadatelé aktuální výsledky dočasně zmrazili. Letos průběžné pořadí k dispozici nebylo. Nevíme, zda se jednalo o technické problémy nebo úmyslnou změnu zaběhnutých pravidel. Neustálá snaha o modernizaci totiž mohla postihnout i matematické soutěže. Ephraim Kishon to formuloval jasně: lidstvo používá nové místo fungujícího a nazývá to pokrokem.
Pořadí se vytváří na mezinárodní úrovni (tedy ze všech soutěžících týmů) nebo v rámci každého pořadatelského státu. V kategorii Junior soutěžilo 785 a v Seniorech 743 týmů, v obou případech ze 14 států světa (v Íránu nakonec Náboj neproběhl). V České republice se zapojilo 139, resp. 144 týmů.
Jan Magej, Jan Válek, Mikhailo Kosarchuk, Ruslan Rusyniak a Matyáš Blonski skončili v kategorii Junior 254., to je v první třetině startovního pole. V Česku jsou 73.
Jan Vánský, Barbora Kunčická, Jonatan Brožek, Dan Kříž a Matyáš Maceczek také soutěžili v Juniorech a obsadili 343. místo, což je v první polovině výsledkové listiny.
Jindřich Kraina, Petr Bocek, Markéta Kelčová, Patrik Baier a Šimon Brožek byli v Seniorech na 269. místě, což je těsně za hranicí první třetiny startovního pole. V Česku jsou 56., to je čtvrtý decil pořadí.
Jakub Bojceňuk, Nela Fabíková, Anastázie Foldynová a Šimon Meletzký nakonec řešili úlohy jen ve čtveřici a skončili na 596. místě.
Blahopřejeme našim studentkám a studentům k dosaženým výsledkům. Zhruba v polovině zúčastněných států by naše týmy skončily v první desítce. Ještě důležitější než pořadí je chuť dělat něco navíc, zvláště v pátek odpoledne.
Děkujeme Fondu přátel Gymnázia za úhradu cestovného.
Úlohy z letošního i předchozích ročníků jsou k dispozici v archivu soutěže.
Porovnáme-li zájem a výsledky studentů v soutěžích Matematický Náboj, Fyzikální Náboj, Náboj Junior nebo Fyziklání na jedné straně v ČR, Polsku a na Slovensku a na druhé straně v Rakousku, Nizozemsku, Francii, Belgii, Německu, Švýcarsku či Španělsku, nenechme si namluvit, že naše školství je ve srovnání s „vyspělou Evropou“ špatné a že učitelé nedokážou žáky motivovat. Realita je právě opačná. Přes všechna časová a obsahová omezení výuky matematiky a přírodovědných předmětů diktovaná shora, přes úpornou snahu státu a přisátých organizací vzdělání žáků co nejvíce zprůměrovat, je aktivita mnoha českých studentů (včetně našich z GKH) hodně vysoká. Totéž platí i pro učitele.
Aktuálně prý už zase v Česku probíhá velká reforma vzdělávání. Pokud chceme v našem školství něco (z)měnit, stačí se podívat k nejbližším sousedům – do Polska a na Slovensko. Ti kromě největšího zájmu studentů mají v posledních cca deseti letech také i nejlepší výsledky.