Doc. RNDr. PaedDr. Hashim Habiballa, Ph.D., PhD. – katedra informatiky a počítačů PřF OU, člen vědecké rady PřF OU
Po maturitě jsem pokračoval ve studiu informatiky na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Postupně jsem absolvoval bakalářské a magisterské studium v oblasti informatiky a informačních systémů, následně jsem rozšířil své vzdělání o rigorózní a doktorské studium zaměřené na informační systémy, teorii vyučování informatiky a učitelství informatiky. V roce 2012 jsem habilitoval v oboru systémové inženýrství a informatika a od roku 2013 působím jako docent. S Ostravskou univerzitou je spojena prakticky celá moje profesní dráha. Od roku 1999 pracuji na Katedře informatiky a počítačů Přírodovědecké fakulty, kde se věnuji výuce, výzkumu i vedení studentů. V minulosti jsem byl také vedoucím katedry a nyní působím mimo jiné jako zástupce vedoucího katedry, garant bakalářského studijního programu Aplikovaná informatika a člen vědecké rady fakulty.
Odborně se zaměřuji zejména na umělou inteligenci, matematickou a fuzzy logiku, logické programování, teoretickou informatiku a didaktiku informatiky. Podílel jsem se na řadě výzkumných projektů, například v oblasti fuzzy modelování, evolučních algoritmů, neurorehabilitace nebo využití umělé inteligence ve vzdělávání. Vedle výuky a vědecké práce vedu bakalářské, diplomové i doktorské práce a spolupracuji na odborných publikacích doma i v zahraničí.
Na léta na Gymnáziu Komenského vzpomínám velmi rád, a to nejen kvůli výuce, ale především kvůli atmosféře, spolužákům a lidem, kteří nás tehdy ovlivnili. Dodnes si vybavuji první zkušenosti s výpočetní technikou na počítačích IQ 151 — ve srovnání s dnešními možnostmi šlo o velmi skromnou techniku, ale právě tehdy člověk získal respekt k tomu, co počítač umí a jak funguje. Velkou vzpomínkou pro mne zůstává také programování na počítačích Macintosh v jazyce Think Pascal pod vedením pana učitele Tomise. Byly to pro mne jedny z prvních okamžiků, kdy se informatika změnila z pouhého zájmu v něco, čemu jsem se chtěl věnovat dlouhodobě. Je docela možné, že právě tyto začátky pomohly nasměrovat mou další studijní a profesní cestu.
Ke školním létům ale patřily i úplně obyčejné chvíle mimo vyučování. Každou volnou chvíli jsme hrávali mariáš a taroky, často jsme spolu trávili čas v restauraci Lučina a samozřejmě jsme řešili vše možné — od školy přes plány do budoucna až po věci, které se v danou chvíli zdály nejdůležitější na světě. Právě tato přátelství, společné zážitky a tehdejší atmosféra jsou tím, co člověku po letech zůstává v paměti možná nejvíce. Jsem rád, že se mohu alespoň tímto způsobem ke své škole vrátit. Současným studentům bych přál, aby vedle znalostí získali také dobré přátele, odvahu zkoušet nové věci a chuť věnovat se tomu, co je skutečně baví. Někdy totiž i zdánlivě nenápadná školní zkušenost — třeba první program v Pascalu — může výrazně ovlivnit další životní cestu.
Náhledový snímek pochází z autorových vědeckých článků a prezentací, které se věnují rezolučnímu dokazování vět ve fuzzy logice. https://share.google/58UgbToz2omEx5165