A je to tady, konečně pátek třináctého, přesně dvě hodiny po poledni. Už při příchodu na nádraží jsem natěšená. Cesta vlakem trvala na exkurzi docela nezvykle krátkou dobu, protože jsme měli namířeno do oblasti Hranického krasu. Hned po příjezdu jsme se ubytovali ve vojenské ubytovně, na to jsme se šli podívat na historické centrum města Hranice, a následně jsme si prošli všechna malebná zákoutí.
Další den hned ráno jsme vyrazili na autobus, který nás dovezl do Potštátu. Škoda, že nyní oproti minulosti docela strádá. Cestou necestou jsme přešli několik kopečků a polí, objevili několik opuštěných štol a v dálce už viděli náš další cíl, větrný mlýn v Partutovicích. Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a nám docházely zásoby vody. Proto jsme se všichni těšili na restauraci, která byla vedle něj, ale bohužel k našemu zjištění zahájení sezóny bylo naplánováno až na příští víkend. Takže jsme si poslechli zajímavý výklad a šli dál… Naše putování jsme končili u lomu Olšovec, odtud jsme pokračovali autobusem do Hranic.
K večeru jsme si zašli na společnou večeři do města, protože poprvé, když, vynechám rumunský Banát jsme si nevařili sami a docela mi to chybělo. Večer jsme měli malé posezení v tamější klubovně, jelikož s námi jeli také někteří absolventi školy, se kterými jsme se dlouho neviděli, a bylo to moc fajn. Ráno jsme se vydali do lázeňského města Teplice nad Bečvou, v jejímž okolí jsme navštívili Zbrašovské jeskyně a potom jsme se vydali k Hranické propasti, která je světový unikát. Celou cestou nás doprovázeli taky dva pejsci, bez kterých by to už nebyla ta pravá exkurze. Pohodová nálada a skvělá atmosféra už je samozřejmostí. Co víc napsat, nikomu se nechtělo domů… A i když to byla exkurze poněkud kratší, než jsme zvyklí, užila jsem si ji úplně stejně jako všechny předchozí. A to nejsem žádný nováček!
Už teď se těším na září, kdy se možná uvidíme na exkurzi na Ukrajinu.

Johana  Križanová

sexta